Jsou lidé, kteří mají (alespoň někdy) dojem, že nemoc je trestem za špatné chování, bezbožnost nebo porušení přikázání daná absolutní vůlí všemocného Boha. Jsou lidé, kteří se domnívají, že špatný zdravotní stav je dán duševním nesouladem, disharmonií. A také jsou lidé, kteří nemoc považují za dílo náhody, které může potkat kohokoli.
- Pravdou je, že různé druhy nemocí, zdravotních komplikací či postižení, mohou opravdu potkat kde koho. Člověk si může dávat pozor na hygienu, jak chce, ale tím pravděpodobnost nákazy infekčních nemocí pouze snižuje. Můžeme sportovat a udržovat se v kondici nebo pečlivě dodržovat všechna bezpečnostní pravidla, která jsou alespoň doporučena k činnosti, kterou provádíme. Ovšem, i tak je možné, že se nám nějaké tělesné nebo i psychické neštěstí přihodí.
- Můžeme dodržovat všechna biblická přikázání nebo se chovat sebelépe, co nejzbožněji, ale přesto na nás může Bůh ze své libovůle seslat kdejakou pohromu. Bůh je přeci nejmocnější bytost v celé skutečnosti, která si může dělat cokoli, co se jí zalíbí.
- Co se týče duševní disharmonie, tak s tou je problém, že nás z optimální rovnováhy často vyvádějí takové situace, na které nemáme vliv. A heslo: netrápím se tím, co nemohu ovlivnit, je málokomu platné.
Nemoci jsou každodenní součástí lidstva a není možné mávnout kouzelným proutkem tak, aby zmizely. Nelze se z jakéhokoli důvodu domnívat, že nás Bůh nepotrestá, když se mu zachce. Že nalezneme fungující metodu na harmonické psyché. Že se nemocem důkladnou hygienou vyhneme.
Lze však pravděpodobnost jakýchkoli neštěstí, a to nejen zdravotních, snižovat dodržováním ověřených doporučení. Lze se duševně uklidňovat, uvádět se do stavu vnitřní pohody, rozumným řešením problémů, které nás uspokojí. A lze se i spoléhat na milosrdnost boží, u které můžeme doufat, že ví, co dělá.
