I vy už jste určitě v životě poznali, co je to láska. A určitě souhlasíte, že to byl asi většinou příjemný pocit, který se vám při ní rozléval po celém těle. Taková už láska bývá. Když se tedy bavíme o tom, co si většinou automaticky spojujeme s láskou.
Láska k jinému člověku je zkrátka úžasný pocit. Bez ohledu na to, zda právě milujeme svoje rodiče, kluka nebo holku nebo svoje dítě. To je něco, co by měl každý z nás zažívat, nejlíp nepřetržitě. Kdo nemiluje a není milovaný, to je vlastně chudák.
Ale to není jediná láska, kterou na světě najdeme. Milovat se nemusí jenom jiní lidi.
Lásku můžeme projevovat třeba i k jiným živým tvorům než jenom k lidem. K domácím mazlíčkům, k volně žijícím zvířatům, prostě k čemukoliv.
Milovat se dají ale i neživé záležitosti. Existuje i láska k vlasti, láska k práci a tak podobně. I to jsou pozitivní lásky, i když z nich už nemusíme mít ten hřejivý pocit jako ze zamilovanosti k jednotlivým lidem. Takové lásky přináší něco dobrého, a tak je můžeme vyzdvihnout.
Ale láska může být i taková, jaká už je sporná nebo dokonce odsouzeníhodná. Když někdo miluje peníze s mírou, budiž, ale když miluje jenom peníze, už je to přece jenom špatné. Když někdo nade všechno miluje moc a je pro ní ochotný udělat cokoliv, je to špatné. Když si někdo zamiluje další nežádoucí jevy, je to taky něco, co by nemělo být.
A tak se dá na lásku dívat všelijak.
Ale hlavní je, aby tu vždycky byla ta opravdová láska. Ta, při které se lidé milují navzájem. Ta dělá naše životy krásnější, s ní je život lidí krásný. Taková láska i hory přenáší. S tou se všechno špatné překoná. Pro tu se vyplatí jít třeba i světa kraj, s hlavou odkrytou a bosí. A naštěstí se zdá, že taková láska nemizí, že je tu s námi pořád. Jenom ji někdy nevidíme pro všechno to nepěkné. Co se ale s láskou snad překonat dá.
