Genderové stereotypy v pohádkách

Genderové stereotypy v pohádkách

Přemýšleli jste někdy o lásce v tradičních pohádkách? Je to vlastně láska nebo samozřejmost, která se od hrdinů prostě očekává? Zejména u hrdinek ženských rolí se setkáme s několika generovými stereotypy, prostě co se od nich očekává, jako příklad můžeme uvést princeznu.
Co vše se od ní očekává?
žena v dlouhých šatech
Krása – Žádná princezna v pohádce netrpí akné ani nadváhou, a pokud ano bývá to princeznina zlá nevlastní sestra. Přece pleť ženské hrdinky musí být jako z alabastru, postavu musí mít velice štíhlou, krásné šaty a nádherné vlasy a samozřejmě dokonalé oblečení a doplňky jsou nutné. Přece ošklivou princeznu by nikdo nechtěl!
Bezmoc – Tato žena je absolutně neschopná se o sebe postarat. Všichni jí musí radit, co má dělat. Pokud je v nesnázích ani se nesnaží sama nějak bránit nebo hledat nějaké řešení. Předpokládá, že je nemožná a bude jí muset někdo zachránit. Tak sedí jako pecka a čeká, samozřejmě dokonale načesaná.
Vděčnost a láska – Tak a blížíme se ke konci příběhu. Princ zachránil princeznu z věže a ta ho vidí poprvé a očekává se od ní, že ho bude milovat. Sice se jí vůbec nelíbí a vlastně ho vidí úplně poprvé, ale přece jí zachránil, tak to jinak nejde. Je tohle opravdu láska nebo jen vděk za čin?
 matka čte své dceři pohádku
Naopak od prince nebo rytíře se očekává chrabrost a statečnost, takže neexistuje v tradiční pohádce princ, který se tak trochu bojí úplně všeho. Na druhou stranu si svou vyvolenou mohou vybrat sami na rozdíl od ženy, která čeká, kdo přijde. Většinou si svou ženu vybírají hlavně podle krásy a bohatství.
„A žili spolu šťastně až do smrti!“
Touhle větou končí spousta pohádek, ale zamysleme se, jestli jde opravdu o zamilovaný pár nebo ženu, která se podřídila a muže, který si jí povrchně vybral podle jejího vzhledu? Nejde o to brát dětem iluze o štěstí, ale možná holčičkám zkusit vysvětlit, že svou lásku si mohou vybírat sami a ne se jen podřizovat mužům.